Pražská Češka

28.07.2010

21.07.2010

A jakej je vlastně rok? 2010. Přece 2010!

Je přece to léto!

18.07.2010

Škvírkou vdechuju svěžest, čtu si pod ním. Není to vůbec málo.

A těším se. 

A taky jsem snídala croissant, jak ze Championu.

"Kdes to koupil?" ptám se překvapeně.

V Penny. Normálně v Penny.

17.07.2010

Letní luxus si vychutnávám i navzdory virům nebo bakteriím? Prostě navzdory tomu, co mě letos už podruhé (zase trošku jinak) napadlo.

16.07.2010

Nakoupit si cyklistické oblečení. I na kole dávám přednost ležérnosti.

Budu tedy muset vymyslet, co se sedlem. Aby mi sedělo.

Nebudu přece vypadat jako všichni ti komičtí 'papouškové', před kterými chráním údolí. Papouščí cyklostezka by údolíčko zabila. Už takhle se bolestně studánkové kouzlo proměňuje.

15.07.2010

Rozkoše strachu.

14.07.2010

"Nerušíme vás?" napadlo mě zeptat se mladého souseda od vedle, když se k nám přišly vykoupat jeho holčičky.

"No...dřív, když byla Anča malá..."
"Ježiš! Tak pročs nic neřek...proč na nás nezakřičíš?!...člověk si to neuvědomí..."
"Mně to nevadí, holky usnou hned, já sedím u počítače, hraju hry a poslouchám ty vaše filosofický debaty."

Soused se musel bavit!

Už budeme šeptat. Nocí se nesou hlasy ze zahrad jak v Koloseu.

12.07.2010

N I E T Z S C H E

U nás slunce už zapadlo. Božské slunce!

Země, jak jsem se na ní ve večeru položila, mě hřála. Vzhlížela jsem do hloubi nebeského modra nade mnou a tam letí zářící světýlka. Slunce odněkud, kde ještě nezapadlo, osvítilo zdola ptačí houf.

Připomněl mi Lauřin 'lampion štěstí' včera.

Hodně štěstí, Lauro!

Začetla jsem se znovu do Nečasových úvah. 

11.07.2010

Prodavačky milé, usměvavé, optimistické, lichotící.

Kabinky klimatizované, prostorné.

Lidí málo, zboží mnoho. Mému nevšednímu vkusu ale nemile na míle vzdáleného.

Po čtyřech hodinách konečně to moje! Jako by to tomu mému z obrovských pánských triček a mikin střihem nůžek vyráběnému z oka vypadlo.

"Co sis koupila?" prohlíží si mě Lenka L. od hlavy k patě. Od mého ranního kobylisky zahradního oblečení to nové nerozeznala. 

"Áááá boty!"

Boty taky. Od Bati.

4.07.2010

Aby na mě pohlíželi jako na definitivního blázna bych zkrátka neunesla.

2.07.2010

Z hororu, který jsem si nepředloženě otevřela na FB, když jsem si ze zahrádky odskočila na maily. (Hororům jsem bez televize odvykla.)

Abych to ze sebe setřásla, začala jsem psát.

29.06.2010

Po životě.

PROČ NEPÍŠU DENÍČEK V TĚCHTO PŘEKRÁSNÝCH DNECH, KTERÉ BY PRO MĚ MOHLY TRVAT VĚČNOST.

24.06.2010

STAČÍ MI HAMAK MEZI TŘEŠNÍ A HRUŠNÍ.

(A láhev r. 2009)

Během noci jsem se několikrát probudila s polosnovou představou, že jsem horkým kusem mletého masa, sevřená v hamburgeru.

Moje pódium je tak široké!

Odsunula jsem chlapečky zas a znovu do stran, rozemletá, ale šťastná. Za jejich žár.

Za jejich přítomnost, která je pro mě bezpečím.

Protože já se někdy začínám bát.

23.06.2010

Posledním jarním dnem a prvním dnem letním prošla jsem bez následků. Ačkoli náročnost byla obrovská. 

Můžu tedy zase začít žít svoje běžné dny.

21.06.2010

Příjemně v ní pár dnů v týdnu žijeme.

16.06.2010

Ten, ve kterém žijeme. S rodinou, mezi příbuznými, přáteli, známými, sousedy, všemi neznámými, které potkáváme.

A ten druhý, mediálně virtuální.

15.06.2010

14.06.2010

O tom, co nás formovalo.